Pojem „pozitivní vztahy“ se vztahuje k pocitu podpory a být milován druhými, pocitu spojení a bezpečí s nimi.

Pozitivní vztahy jsou podporovány rozvojem silných stránek, jako je laskavost, odpuštění a úspěch.

Podle Petersona a Seligmana (2004) lze laskavost vyjádřit dvěma způsoby: (a) jako letmý akt zaměřený na cizí lidi a (b) jako hluboký dar členům rodiny a přátelům.

Odpuštění pomáhá podporovat pozitivní vztahy.

Pomáhat dětem rozvíjet sociální inteligenci představuje účinnou strategii, jak jim zabránit v budování pozitivních vztahů s ostatními.

Děti, které mají pozitivní vztahy s ostatními, se častěji zapojují do agresivního a rušivého chování.

Bioekologický model lidského rozvoje (Bronfenbrenner & Morris, 2006) popisuje, jak se rozvíjejí pozitivní vztahy.

Podle teorie vazby (Ainsworth a Bowlby, 1991) rané zkušenosti dětí s bezpečnou vazbou k ostatním ovlivňují kvalitu jejich pozdějších vztahů.

Vzorec vztahu učitel – dítě může ovlivnit schopnost dětí uspět ve škole.

Navázání pozitivních vrstevnických vztahů má dopad na sociální, emocionální a kognitivní vývoj dětí.